NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Izákmárum“ se vypořádali se svými prvoalbovými hříchy, poučili se jimi, poradili se mezi sebou a jejich druhé album se narozdíl od prvotiny Curbed dá bez problémů poslouchat i doma, což z chymusoidního zvukového humusu udělalo konečně víc, než jen pozornost přitahující pódiovou šílenost. Tedy ony ani ty staré songy nejsou špatné, ale v současném zvukovém kabátku je to prostě nebe a dudy. Takže hackněme nějaký ten kosočtverec a vzhůru do vln Chymusovy fantazie. Chymi je hlava otevřená, jeho výplody nejsou jen bezhlavými slinty, z nichž kapou všemožné tělní tekutiny a po zmáčknutí vržou jako silikony.
Chymus si především rád hraje se slovy a vytváří tak vskutku bizarní představy, kterým je tentokrát i docela rozumět, ačkoli Chymusův fekální provokál doznal expanze do ještě větších (s)extrémů. Příhlédnuto k aktuálně probíranému sortimentu je třeba konstatovat, že narozdíl od předchozích vulvasongů se Isacaarum posunuli, volně řečeno, víc k „metalu.“ Tedy ke kovu, protože kromě těch kosočterců, falických symbolů i falů samých v akci a vrzajících silikonů se nám tu objevují i kovové součástky a sem tam nějaká ta elektronka či celý procesor. Pokud vám z kazeťáku po dohrání CD vyleze malý Arnold a začne si spravovat rozbitý ksicht vaší pájkou, nebude to náhoda. Předpokládám že nečekáte od Isacaarum chromatické stupnice a bezprecedentní variace na téma rytmus a melodie. To u nich totiž (zase...) nenajdete, ačkoli instrumentálně je Cunt Hackers o třídu dvě lepší než Curbed. Ovšem především co do rychlosti a přesnosti. Co do komplikovanosti nejsou Isacaarum o moc dál než Kreator na Endless Pain hehe... Ale o to přece u nich nejde, nešlo a nepůjde. Isacaarum jsou především řádně uchylná grindující zábava. A ten nadhled naštěstí čiší i z desky, což je deviza vskutku neinflační. Naopak – s tímhle nadhledem, energií a nasazením si užijete Isacaarum o to víc, co jinde s někým jiným bez nasazení. A nebojte se, i když v graficky stylově dotaženém bookletu pánové vypadají jako ten Arnold, co vám vylez z CDplajeru, mají se dobře a baví se na svůj i váš účet... A o to jde.
8 / 10
Impregnation (2024)
Retrorgy (kompilace) (2018)
Whorecraft (2013)
Vaseline (2011)
Shibari Kata And Other Practices (2005)
Menses Exorcism (2003)
Cunt Hackers (2001)
Curbed (2000)
Die Verwandlung (1997)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Obscene Productions
jj, Izakárum jsou dobrý...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.